Většinou drží právě on svými zákroky tým nad vodou a vytahuje jej z vážných problémů, jako by šlo o samozřejmost a letitý zvyk. V neděli se ale brankář Petr Čech ocitl v pozici toho, kdo po osudovém zaváhání potřebuje od spoluhráčů slova povzbuzení a útěchy. Jeho chyba v závěru vypjatého utkání evropského šampionátu proti Turecku zhatila naděje českého týmu na postup do čtvrtfinále. A brankář to bez vytáček uznal.

"Takové věci prostě k fotbalu patří. Ale pro mě je to o to těžší v tom, že ten zápas rozhodla moje chyba. Kvůli tomu prakticky jedeme z mistrovství domů," líčil posmutnělý Čech, když krátce před nedělní půlnocí přišel mezi novináře. "Není těžké si tu chybu přiznat, když byla jasná. Ale není to tak, že bych nad tím plakal. Pořád je to jenom hra, stát se v životě můžou daleko horší věci," podotkl Čech.

Šestadvacetiletý plzeňský odchovanec sbírá prvenství v nejrůznějších anketách o nejlepšího brankáře světa. Proto jeho hrubka v nedělním duelu tolik šokovala, přestože už během sezony v Chelsea několik laciných gólů pustil. V duelu s Turky si ale slabou chvíli vybral v nejhorší možný moment: dvě minuty před koncem, když reprezentanti drželi vedení 2:1, které je posunovalo mezi elitní osmičku mistrovství, Čech nezkrotil lehký centr ze strany a Nihat vyrovnáním vyrazil Čechům z rukou postupové karty.

Při remíze by ještě zápas dospěl k penaltovému rozstřelu, ale zdecimované mužstvo Nihat ještě na konci dorazil třetím gólem. "Ale ten gól na 2:2 byl pro všechny taková rána, že jsme se z ní nevzpamatovali a ještě dostali ten třetí. Ten gól navíc padl ve chvíli, kdy ten turecký tlak trochu upadal," vrátil se ke kritickým okamžikům Čech.

Po utkání si vyčítal, že soupeři daroval lehký vyrovnávací gól. "Původně jsem chtěl míč vyboxovat, ale když jsem viděl, že jsem úplně sám, tak jsem si ho chtěl nadvakrát sebrat. Ale najednou byl míč daleko a jak jsem si ho shodil na zem, tak to spadlo přímo k Nihatovi," tak popsal svou chybu.

Po druhém tureckém gólu se snažil koncentrovat na zbytek zápasu a případný penaltový rozstřel, jenže ani na něj nedošlo. "Hlavně jsem si říkal, abych už žádnou další chybu neudělal. Ale pak přišel ten třetí gól, i když jsem snad poprvé v životě při zápase na stadionu koukal na opakovačku, jestli nešlo o ofsajd. Asi to bylo na hraně, ale to je teď už jedno," mávl rukou Čech.

Když zápas skončil, Čech jen padl na záda. Rukavice zlostně odhodil daleko za sebe. "Dělám to tak pokaždé, když udělám chybu. Ony za to sice nemůžou, ale pro mě je to taková pomůcka, abych zapomněl," vysvětloval Čech.

Po utkání ho chlácholili i spoluhráči, které jednotlivě obcházel. "Vyloženě jsem se neomlouval, ale mrzelo mě to a chtěl jsem, aby to kluci věděli. Pro všechny to je těžké, ale reakce byla ve smyslu, že fotbal je týmová hra. A vždycky je to tak, že se někomu zápas povede, někomu ne," líčil Čech.

V šatně se pak pomalu vyrovnával s velkým zklamáním. Hlavně ho mrzelo to, jak se s reprezentací rozloučily výrazné osobnosti. Sbohem řekli nejlepší střelec reprezentační historie Jan Koller, záložník Tomáš Galásek a náhradní brankář Jaromír Blažek. Ale také kouč Brückner, pod jehož vládou se Čech stal nezpochybnitelnou reprezentační jedničkou. "O to víc mě kvůli těm všem porážka mrzí. Všichni by si zasloužili jiný poslední zápas, ale už to bohužel nejde vzít zpátky. Navíc s Turky jsme 80 minut hráli velmi dobře a dokazovali, že turnajem můžeme jít daleko," smutnil Čech.

Během měsíce se musel ve své jinak mimořádné kariéře vyrovnávat s druhým trpkým zážitkem. V polovině května se svou Chelsea podlehl v penaltovém rozstřelu ve finále Ligy mistrů Manchesteru United, teď ho zarmoutilo mistrovství Evropy.

"Tohle byla taková symbolická tečka za sezonou, v níž se na mě neuvěřitelně lepila smůla," řekl Čech. "Když se zdálo, že se všechno otočí k lepšímu, tak přišlo nějaké zranění nebo těžká porážka. Dobré je, že sezona opravdu končí a já věřím, že ta další bude mnohem lepší," doufal Čech. Teď se bude snažit o jediné: myšlenky na fotbal v nejbližších dnech touží vytěsnit z hlavy. "Budu s rodinou, dlouho jsem ženu s dcerou neviděl. A hlavně chci úplně vypnout. Takhle budu zapomínat," plánoval Čech.